Můj příběh

 

Můj pro­fes­ní živ­ot se začal odví­jet před 30 lety, kdy jsem se začala věno­vat mzdové­mu účet­nictví a per­son­al­is­tice a dodnes mě těší probouzet v lidech nadšení pro tyto zdán­livě nud­né obo­ry.

Kdo si chce zjed­nat ve společnos­ti oblibu, musí se odhod­lat k tomu, že se nedá poučo­vat o věcech,

které zná od lidí, kteří o nich nema­jí ani potuchy.

— Nico­las Cham­fort —

Kdo jsem?

Mé jméno je Moni­ka Hájková, něk­teří z Vás mě zna­jí jako Moniku Kolářovou. Jsem mzdová účet­ní, per­son­al­ist­ka, ana­lytič­ka, lek­tor­ka, autor­ka kni­hy Velká kni­ha pro pod­nikání.

Moje práce

Má práce mě baví a naplňu­je. Někdy nadšením, někdy vztekem, někdy uspoko­jením, někdy zoufal­stvím.

Neustálé změny právních před­pisů studu­ji s nadšením a zapra­cov­ání těch­to změn do mzdové a per­son­ál­ní praxe vnímám jako velk­ou výzvu, ste­jně jako přípravu nových kolegů pro praxi.

Jak to začalo aneb Mé věčné, otravné PROČ

Začátky neby­ly nijak idylické, ale ani dra­mat­ické, nebo­jte se.

Když jsem začí­nala svou pro­fes­ní kar­iéru, probíha­lo zaškolení nových pra­cov­níků pouze “lidovou sloves­nos­tí” — služeb­ně starší kole­gové zapra­cov­á­vali ty mladší. Neex­is­to­vala soukromá vzdělá­vací cen­tra (no jo, no), nepořá­daly se sem­i­náře v rozsahu jakém známe dnes, infor­ma­ce se dědi­ly. I když nut­no přiz­nat, že frekvence změn před­pisů byla nes­rov­natel­ně nižší.

Jako typ­ický hnidopich jsem neustále dohledá­vala infor­ma­ce, zjišťo­vala odpově­di na své “PROČ?”. Zkoumala jsem, PROČ jsou věci tak, jak jsou, jak je zrov­na tato věta myšle­na, kon­trolo­vala jsem, jestli to, co mi řek­ly starší kol­eg­y­ně je vůbec prav­da. Byla to docela honič­ka.

Chvála dneška?

Dnes­ka nalezne laik i odborník tolik infor­ma­cí, že má naopak prob­lém se v nich vyz­nat. Co je ser­iózní infor­ma­ce a co nes­mysl, zejmé­na pokud nes­mys­ly probíha­jí i médii? Leg­isla­ti­va je závazná a složitá, sankce za neplnění povin­nos­tí bolestivé.

Sem­i­náře, které jsou pořádány dnes, jsou vel­mi zříd­ka urče­ny pro abso­lut­ní nováčky, naopak, před­pok­lá­da­jí ale­spoň zák­lad­ní znalost probírané prob­lematiky, pro­tože se zabý­va­jí spíše změ­na­mi, změ­na­mi a změ­na­mi.

Pověry a pověsti

Kromě jiného, dodnes kolu­je mezi “odborníky” spous­ta pověr a pověstí (určitě jsou před­mětem něk­terého mého článku). A zaučování nových kolegů? Mno­hdy se až tak nezměni­lo.

Ukázkový rozhovor mezi starším (fos­il­ním) kole­gou a novým (zví­davým) přírůstkem, bohužel, i dnes zpravid­la probíhá tak­to: “A tenhle řádek sečti s tímh­le, výsledek zapiš sem zeleným fix­em a třikrát se zatoč dol­e­va.” (Pře­háním, samozře­jmě, ale ne tak moc). “A PROČ?” “No, takhle mě to nauči­la Maruš­ka.” “Aha, a kdo je Maruš­ka?” “Tu neznáš, ta už je pět let v důchodu.”  Připomíná vám to něco?

A tak dneska…

Naši politi­ci už tak složi­tou agen­du kom­p­liku­jí svý­mi neú­navný­mi pokusy a omy­ly, a změny právních před­pisů schval­u­jí zásad­ně na posled­ní chvíli. A právě tyto okamžiky, kdy se práce zdá býti ner­a­dost­nou, se snažím klien­tům usnad­nit.

Těší mě předá­vat své zkušenos­ti a doved­nos­ti těm, kteří o to skutečně sto­jí a kterým pak předané infor­ma­ce mohou pomoct v pro­fes­ním nebo i osob­ním živ­otě. Vždy jsme nes­mírně potěše­na, když se mi podaří nakaz­it posluchače nadšením pro obo­ry, které se jeví mno­ha nez­nalým vel­mi nud­ný­mi. 

Mé věčné “PROČ?” mě doved­lo ke zmapování široké prob­lematiky zmiňo­vaných oborů v mno­ha sou­vis­lostech. Ref­er­ence a pochvaly, které jsem obdržela (a které mě nes­mírně těší a nabí­je­jí energií) mi dáva­jí možnost říct, že infor­ma­ce dokáži pře­dat tak, aby byly pro klien­ty snad­no pocho­pitel­né, zapam­a­to­vatel­né a vytváře­ly uce­lený obraz mezd a per­son­al­is­tiky, což je mým cílem. 

A PROČ  tohle všech­no dělám? PROTOŽE mám ráda, když každé PROČ má své PROTOŽE.

Monika Hájková
Dobrý anděl