Můj příběh
Můj profesní život se začal odvíjet před 30 lety, kdy jsem se začala věnovat mzdovému účetnictví a personalistice a dodnes mě těší probouzet v lidech nadšení pro tyto zdánlivě nudné obory.
Kdo si chce zjednat ve společnosti oblibu, musí se odhodlat k tomu, že se nedá poučovat o věcech,
které zná od lidí, kteří o nich nemají ani potuchy.
— Nicolas Chamfort —
Kdo jsem?
Mé jméno je Monika Hájková, někteří z Vás mě znají jako Moniku Kolářovou. Jsem mzdová účetní, personalistka, analytička, lektorka, autorka knihy Velká kniha pro podnikání.
Moje práce
Má práce mě baví a naplňuje. Někdy nadšením, někdy vztekem, někdy uspokojením, někdy zoufalstvím.
Neustálé změny právních předpisů studuji s nadšením a zapracování těchto změn do mzdové a personální praxe vnímám jako velkou výzvu, stejně jako přípravu nových kolegů pro praxi.
Jak to začalo aneb Mé věčné, otravné PROČ
Začátky nebyly nijak idylické, ale ani dramatické, nebojte se.
Když jsem začínala svou profesní kariéru, probíhalo zaškolení nových pracovníků pouze „lidovou slovesností“ — služebně starší kolegové zapracovávali ty mladší. Neexistovala soukromá vzdělávací centra (no jo, no), nepořádaly se semináře v rozsahu jakém známe dnes, informace se dědily. I když nutno přiznat, že frekvence změn předpisů byla nesrovnatelně nižší.
Jako typický hnidopich jsem neustále dohledávala informace, zjišťovala odpovědi na své „PROČ?“. Zkoumala jsem, PROČ jsou věci tak, jak jsou, jak je zrovna tato věta myšlena, kontrolovala jsem, jestli to, co mi řekly starší kolegyně je vůbec pravda. Byla to docela honička.
Chvála dneška?
Dneska nalezne laik i odborník tolik informací, že má naopak problém se v nich vyznat. Co je seriózní informace a co nesmysl, zejména pokud nesmysly probíhají i médii? Legislativa je závazná a složitá, sankce za neplnění povinností bolestivé.
Semináře, které jsou pořádány dnes, jsou velmi zřídka určeny pro absolutní nováčky, naopak, předpokládají alespoň základní znalost probírané problematiky, protože se zabývají spíše změnami, změnami a změnami.
Pověry a pověsti
Kromě jiného, dodnes koluje mezi „odborníky“ spousta pověr a pověstí (určitě jsou předmětem některého mého článku). A zaučování nových kolegů? Mnohdy se až tak nezměnilo.
Ukázkový rozhovor mezi starším (fosilním) kolegou a novým (zvídavým) přírůstkem, bohužel, i dnes zpravidla probíhá takto: „A tenhle řádek sečti s tímhle, výsledek zapiš sem zeleným fixem a třikrát se zatoč doleva.“ (Přeháním, samozřejmě, ale ne tak moc). „A PROČ?“ „No, takhle mě to naučila Maruška.“ „Aha, a kdo je Maruška?“ „Tu neznáš, ta už je pět let v důchodu.“ Připomíná vám to něco?
A tak dneska…
Naši politici už tak složitou agendu komplikují svými neúnavnými pokusy a omyly, a změny právních předpisů schvalují zásadně na poslední chvíli. A právě tyto okamžiky, kdy se práce zdá býti neradostnou, se snažím klientům usnadnit.
Těší mě předávat své zkušenosti a dovednosti těm, kteří o to skutečně stojí a kterým pak předané informace mohou pomoct v profesním nebo i osobním životě. Vždy jsme nesmírně potěšena, když se mi podaří nakazit posluchače nadšením pro obory, které se jeví mnoha neznalým velmi nudnými.
Mé věčné „PROČ?“ mě dovedlo ke zmapování široké problematiky zmiňovaných oborů v mnoha souvislostech. Reference a pochvaly, které jsem obdržela (a které mě nesmírně těší a nabíjejí energií) mi dávají možnost říct, že informace dokáži předat tak, aby byly pro klienty snadno pochopitelné, zapamatovatelné a vytvářely ucelený obraz mezd a personalistiky, což je mým cílem.
A PROČ tohle všechno dělám? PROTOŽE mám ráda, když každé PROČ má své PROTOŽE.
